Popis

Navigator může spojovat nejen místa, ale i osoby. Živým důkazem je náš vývojář Lukáš, který se poprvé setkal se svou pozdější přítelkyní na MapFactor Chatu na Google+. Jmenuje se Nina, žije poblíž Hannoveru a je taky programátorka. Přečtěte si netradiční příběh jejich seznámení.

Popište, jak přesně došlo k vašemu prvnímu virtuálnímu kontaktu.

Nina: Nejsem si stoprocentně jistá daty, ale vzpomínám si, že v říjnu 2014 jsem ležela nemocná v posteli a šíleně se nudila, tak jsem se rozhodla, že něco napíšu na chat MapFactoru na Google Plus. Obvykle jsem psala jen na MapFactor fórum. Na Google Plus chatu reagoval evidentně někdo jiný než na fóru, tak jsem byla zvědavá, co se stane, když budu bug report směřovat místo fóra na chat. Na můj příspěvek okamžitě a vstřícně odpověděl právě Lukáš. To byl náš první kontakt.

Řešili jste spolu jen technické otázky, nebo jste se brzy posunuli i k jiným tématům?

Nina: Přibližně tři měsíce jsme si psali pouze o Navigatoru. Kromě toho jsme se jen vzájemně krátce představili, znali jsme svá jména a věk.

Kdo přišel s návrhem osobního setkání a po jak dlouhé době?

Nina: Myslím, že jsem to byla já, kdo navrhl možné setkání. Jsem zvyklá, že když si udělám kontakt na internetu, tak se chci s danou osobou i potkat. Samozřejmě zcela bez postranních úmyslů! V našem případě to bylo trochu jiné. Během několika měsíců, možná týdnů vzniklo mezi mnou a Lukášem blízké i zároveň vzdálené přátelství. A já chtěla svého přítele alespoň jednou vidět. Mezi začátkem našich rozhovorů a prvním reálným setkáním nakonec uběhlo asi šest měsíců.

Jak vlastně první schůzka probíhala a kdo z vás byl nervóznější?

Nina: Byli jsme oba úplně na nervy. Já jsem jela autem 600 km (mimochodem s pomocí Navigatoru) do země, kterou jsem nikdy předtím nenavštívila, setkat se s mužem, kterého jsem nikdy předtím naživo neviděla. Zatímco jsem byla zaneprázdněná řízením a snahou zorientovat se, Lukáš na mě čekal doma a na nic jiného se nemohl soustředit. Musel být mnohem víc nervózní. Ale to mělo být setkání přátel, ne žádné rande.

Věříte na lásku na první pohled?

Nina: Mně se to nikdy nestalo, ale věřím, že je to možné.

Musí být těžké stále překonávat vzdálenost, která mezi vámi je. Jak to zvládáte a jak často se v současnosti vídáte?

Nina: Upřímně přiznávám, že to může být zlý sen, zvlášť pokud je člověk čerstvě zamilovaný. Když jsme spolu začali chodit, vídali jsme se jen pár dní v měsíci, protože jsme oba měli jen posledních pár dní dovolené. Nikdy jsme si nemohli být jistí, kdy se zase uvidíme, bylo těžké se domluvit, vše zorganizovat a přitom se znovu a znovu loučit. Náš rekord je šest týdnů jeden bez druhého a to mě opravdu ničilo. Teprve nedávno MapFactor ochotně umožnil Lukášovi částečně pracovat z Německa. Tím pádem se statisticky vidíme každý druhý den. Od té chvíle jsem mnohem klidnější, co se našeho vztahu týče.

Nino, co tě nejvíc překvapilo v České republice, ať už v dobrém či špatném?

Nina: Přijela jsem do Prahy v létě. Moc se mi líbilo, jak se tu lidé umí bavit, byli velmi otevření, spontánní, každou chvíli se scházeli. V Německu nechodíme tak často do hospod a na party, bylo by to příliš drahé. Navíc se nedokážeme tak snadno na něčem domluvit. To mi po návratu domů opravdu chybělo. Jediná věc, která se mi nelíbila, bylo to, že se všude kouří.

Lukáši, co tě nejvíc překvapilo v Německu, ať už v dobrém či špatném?

Lukáš: Byl jsem pozitivně překvapen, jak často se lidé v Německu objímají. Na druhou stranu paradoxně nejsou tolik ochotní setkávat se a společně se bavit. Ulice jsou tu určitě čistší a upravenější, ale to je samozřejmě jen má zkušenost. Je jen škoda, že v severozápadním Německu tak často prší...

Jak reagovalo vaše okolí na to, že jste si našli partnera tak daleko?

Nina: Většina lidí mě povzbuzovala a říkala, že vypadám šťastnější než kdykoli předtím. A to je pravda. Všichni byli samozřejmě na mého českého přítele velmi zvědaví a nikoho z nich Lukáš nezklamal. Rodině a přátelům se líbí, takže nás podporují. Z počátku našeho vztahu jsem se nemohla v práci skoro vůbec soustředit a zpětně jsem velmi vděčná svému šéfovi, že to nějakou dobu toleroval.

Lukáš: Moji příbuzní byli opravu překvapení, protože vlastně nikdy předtím neviděli po mém boku žádnou partnerku. Celkem je potěšilo, že jsem s Ninou navázal vztah. Na druhou stranu mají všichni strach, že se odstěhuji do Německa. Možná jednou dojde na jejich slova. Prozatím je tahle varianta úplně otevřená.

Jaké jsou vaše společné plány do budoucna?

Nina: Jsme spolu zatím moc krátkou dobu na to, abychom něco plánovali. Hlavně si teď užíváme, že můžeme trávit víc času spolu, zvykáme si jeden na druhého... Pokud tohle všechno přežijeme, můžeme se rozhodovat dál.

Lukáš: Kdoví...